Frabea

Jestli valná většina civilizovaného světa na něčem souhlasí, pak je to fakt, že demokracie je zdaleka nejlepší a nespravedlivější vládní systém, který máme. A v principu je to i pravda – lidé si volí své zástupce podle toho, který bude podle jejich názoru nejlépe zastupovat jejich zájmy. Mají tak jistotu, že onen člověk bude konat tak, jak by konali oni. To je přece spravedlivé, ne?

Bohužel se ukazuje, že i zde narážíme hned na několik problémů. Ty způsobují, že demokratické zřízení není ani zdaleka tak ideální, jak bychom si mohli myslet. A většina těchto problémů není způsobena systémem samotným, nýbrž lidmi, kteří v něm působí.

Tím prvním je fakt, že lidé ucházející se o naše hlasy ve volbách jen málokdy říkají celou pravdu, případně pravdu neříkají vůbec. Mnohdy také slibují věci, o kterých velmi dobře vědí, že je nebudou schopni dodržet, a o které se ani nepokusí, neboť by to bylo proti jejich zájmům. To však voliči zjistí, teprve až když je příliš pozdě.

Dobrá, můžeme si říci. Tak když vědí, že daný politik lhal, tak jej příště nezvolí. Zde však narážíme na další potíž, a tou je fakt, že lidé jsou velmi snadno manipulovatelní. Toho využívají především firmy pomocí cílených reklam, ale samozřejmě také politici. Ti mohou například svůj neúspěch či nesplnění daného slibu svést na svého politického oponenta. A vzhledem k tomu, že do vnitřní politiky nikdo z nás nevidí, ani nemůžeme zjistit, zda je to pravda či nikoliv.

S tím souvisí i fakt, že volební právo má v naší zemi každý plnoletý člověk, který není zbaven svéprávnosti. To znamená, že hlas člověka, který sotva dodělal základní školu a je celý život na dávkách má stejnou váhu jako ten, který je od někoho s vyšším vzděláním, kdo má za sebou úspěšnou kariéru a politice alespoň částečně rozumí. Pokud však chceme zachovat základní pilíře demokracie, bohužel s tím nemůžeme příliš mnoho dělat.