Frabea

Politika. Pro někoho každodenní chleba, pro jiného otravné kecy, kterým se radši vyhne. Chápu, politika nemá nejlepší pověst. Skandály, korupce, hádky v televizi… Člověk by si řekl, že je to celé jen divadlo pro pár vyvolených, zatímco my ostatní si žijeme svoje životy. Jenže realita je taková, že ať už se o politiku zajímáme, nebo ne, ona se zajímá o nás. Stačí si zajít do obchodu a kouknout na cenovky. Zaplatit složenky. Řešit školu pro děti nebo zdravotní péči pro rodiče. To všechno je politika. Nejsou to jen volby jednou za pár let – je to o rozhodnutích, která ovlivňují, jak snadno nebo těžce se nám žije.

A přesto nad tím spousta lidí mávne rukou: „Stejně jsou všichni stejní, nemá cenu se tím zabývat.“ Ale není to přesně to, co se některým politikům hodí? Že si řekneme „kašlu na to“ a necháme je dělat si, co chtějí? Jasně, politika je často špinavá hra. Ale ne proto, že by musela být. Je to jen o tom, kdo ji hraje a jak moc mu to dovolíme. Když se většina lidí o politiku nezajímá, kdo ji pak ovlivňuje? Ti, co v ní vidí šanci, jak si přihřát vlastní polívčičku. Ale změna je možná – a začíná tím, že se nenecháme odbýt. Nemusíme hned demonstrovat nebo vstupovat do stran.

Stačí třeba jen nehltat všechno, co na nás chrlí sociální sítě. Ověřovat si informace, ptát se, přemýšlet. Podívat se na programy stran, nejen na jejich líbivé slogany. A hlavně – jít k volbám s rozumem, ne podle emocí nebo podle toho, kdo měl lepší reklamu. A víte co? Není to jen o těch špatných. I v politice existují lidi, kteří chtějí něco změnit k lepšímu. Jen nebývají tolik vidět, protože skandál vždycky přitáhne víc pozornosti než poctivá práce. Ale jsou tam. A pokud chceme, aby jich bylo víc, musíme jim dát šanci. Protože když necháme politiku jen těm, co ji berou jako nástroj k moci, nemůžeme se divit, kam to vede.